BOOKS č. 105 Stephen Kotkin, Magnetická hora
Vydalo nakladatelství Dauphin v roce 2021
Překlad: Veronika a Přemysl Houdovi
Americký historik Stephen Kotkin vydal svou knihu o „Magnetické hoře“ již v roce 1995. V českém jazyce je k dispozici ve výborném překladu Veroniky a Přemysla Houdových od roku 2021, kdy jsi vydalo nakladatelství Dauphin.
Kniha je to obsáhlá, neboť má i s rejstříkem a přílohami přes 750 stran. Je to ale také kniha převratná, protože se věnuje tématu „stalinismu“ velmi specifickým způsobem. Ostatně podtitul knihy zní: „Stalinismus jako civilizace“. Tématem knihy je výstavba a život v jednom z prvních „socialistických měst světa“, kterým se stal Magnitogorsk.
Sovětská moc za Stalina byla již zkoumána z mnoho různých hledisek. Kotkin se rozhodl psát o „stalinismu“ jinak. Stalo se tak pod vlivem jeho učitele Michela Foucaulta, který jej inspiroval k výzkumu sovětských sociálních dějin a stalinské každodennosti.
Kotkin provedl již v době Gorbačovovy perestrojky rozsáhlý výzkum v sovětských archivech zaměřený na vznik a fungování Magnitogorsku. Jak sám uvádí, tak se ale nedostal k archiváliím NKVD a rovněž neměl dostatek písemných pramenů od soukromých osob, které se ve sledovaném období ve městě nacházely. I přesto se však jedná o zcela unikátní dílo, které poskytlo zcela nový pohled na „stalinismus“ jako společenský systém.
Kniha je rozdělena do dvou částí. První nese název „budování socialismu“ a druhá potom „socialistický život“. Tyto dvě části se potom dále mění na kapitoly. Ty jsou v první části celkem tři: „pochod za kovem“, „zalidnění údernického staveniště“ a „nesmyslnost městského života“. Ve druhé části se potom nachází kapitoly čtyři a to: „životní prostor a pohled cizích očí“, „mluvit bolševicky“, „chléb a cirkus“ a „závrať úspěchů“. V této struktuře potom Kotkin popisuje osud místa u Magnetické hory, které se během zhruba 10 let stalo městem s názvem Magnitogorsk. Časově pokrývá zhruba období od roku 1925 do roku 1939.
Úspěch bolševické revoluce v Rusku přinesla zásadní otázku, kterou si kladli sami marxisté, a ta zněla „Jak je možné vybudovat socialismus v jedné zemi?“ Marx s takovým vývojem nikdy nepočítal. Naopak tvrdil, že socialistická revoluce může být úspěšná pouze v několika vyspělých státech. Tento problém řešil nejprve Lenin tak, že se pokoušel stáhnout do víru „komunismu“ po 1. světové válce Německo. To se nepovedlo, a tak jeho následovník Josif Stalin dospěl do situace, kdy musel přijmout „úděl“ budování socialismu v jedné zemi.
Stalin k tomu dospěl vlastním myšlenkovým pochodem a tento cil přijal za svůj. A protože byl faktickým diktátorem, tak využil všechny možnosti, které měl k dispozici k tomu, aby socialismus vybudoval. Rusko ale bylo zaostalé, a tak budování socialismu získalo podobu „kopírování“ nejvyspělejších států a nejvyspělejších firem. Moderní technologie bolševici milovali. Chtěli je ale vybudovat bez kapitalismu. Cílem se stalo „dohnat a předehnat“ USA. Cesta vedla dle Stalina přes těžký průmysl a výrobu oceli. Ocel byla základem pro výrobu automobilů a dalších strojů a taky samozřejmě zbraní včetně tanků. To vše chtěl mít Stalin co nejdříve. Neváhal využít ani know-how západních expertů a firem, což se stalo i v případě budování Magnitogorsku.
Bolševici v Sovětském svazu v souladu s marxistickou teorií zestátnili „výrobní prostředky“. Roli podnikatele, která je v kapitalismu klíčová, převzala v komunistickém systému strana a její plánování. O tom, co se bude vyrábět, stavět nebo prodávat přestala rozhodovat interakce mezi zákazníkem a producentem. Místo toho bolševici zavedli nebo spíše udrželi v provozu válečný přídělový systém a rozšířili jej o nový rozměr, kterým se stal pětiletý plán. Roli podnikatelů převzala vláda a její plánovací úřad.
Město Magnitogorsk se tak nejprve zrodilo v představě plánovačů, kteří hledali vhodné místo pro ocelárnu. A jelikož u Magnetické hory byla k dispozici železná i jiná ruda, rozhodnutí o vzniku Magnitogorsku bylo přijato poměrně rychle.
Stejně rychle potom šlo i samotné budování města, které vzniklo v úplné pustině, kam museli noví osadníci nejprve postavit železniční trať. Na místě samém nebylo dosud žádné osídlení. Všechno se muselo postavit od nuly. Cílem bylo co nejdříve zprovoznit výrobu oceli. Tomuto cíli bylo podřízeno všechno. Lidé, kteří zde pracovali však potřebovali někde bydlet. I to bylo nutné „plánovitě řešit“. Problém byl v tom, že bydlení bylo dle sovětských dekretů skoro zadarmo. Výsledkem byl neustálý nedostatek „životního prostoru“, který se fakticky počítal u běžných dělníků na 2-5 m2 na osobu. Lidé se střídali na postelích a běžně se spalo i na zemi.
Kotkin napsal svou knihu velmi čtivě a přesvědčivě. Stojí za to si ji přečíst. Pro českého čtenáře může být velmi poučná, protože umožňuje pochopit počátky fungování „stalinismu“ a jeho uplatňování i u nás.
Délka čtení: 6-8 týdnů
Obvyklá cena: 410 Kč
Celkové hodnocení: 9 hvězdiček z 10
Hynek Fajmon