CARS č. 103 Fenomén hybridního pohonu!
V posledních době jsme svědky nástupu tzv. hybridního pohonu v osobních automobilech. Když se pozorně podíváme na současnou nabídku evropských automobilek, tak si můžeme povšimnout zajímavého fenoménu. Tím je mnohem větší variabilita pohonů, než tomu bylo dříve. Ještě před 20 lety se v zásadě nabízel pouze benzínový nebo naftový motor a občas byla k dispozici možnost pohonu na plyn LPG nebo CNG. To dnes již neplatí.
Dnešní nabídka začíná od elektromobilů, pokračuje přes hybridy a končí u spalovacích motorů. Naftový motor je dnes již velmi vzácnou nabídkou. Zdaleka největší rozvoj tak zaznamenaly hybridní pohony, a tak se dnes na toto řešení pohonu motorových vozidel podíváme blíže.
Jedná se o pohon, který kombinuje v jednom vozidle jak spalovací motor, tak také elektromotor. Proto se nazývá hybridem neboli křížencem. Výhody tohoto pohonu spočívají v tom, že se jedná o úspornější a zpravidla i o celkově efektivnější pohon s nižšími provozními emisemi. Naopak nevýhodou je celkově vyšší váha tohoto ústrojí.
V automobilové historii není „hybrid“ nic neznámého. Od samého počátku automobilismu vedle sebe existovaly spalovací i elektrické motory a byly také až do roku 1900 využívány prakticky ve stejné míře. Na přelomu století napadlo geniálního automobilového konstruktéra Ferdinanda Porsche spojit tyto dva pohony dohromady a vznikl tak první hybridní vůz s označením Lohner-Porsche Mixte. Tento vůz však nebyl úspěšný, protože byl příliš těžký a drahý. Proto neměl téměř celé 20. století žádné pokračovatele.
Na konci 20. století se ale situace radikálně změnila v souvislosti s regulací emisí. Vyspělé státy v čele s USA, EU a Japonskem začaly přijímat legislativu, která měla za cíl redukovat emise produkované při provozu spalovacích motorů. Tato legislativa byla velmi přísná a zároveň se v čase ještě zpřísňovala. To postavilo automobilové konstruktéry před novou výzvu. Od vedení automobilek dostali zadání vymyslet jakákoliv reálná řešení, která povedou k redukci emisí. Možností, jak tohoto cíle dosáhnout, je několik v závislosti na tom, jak přísný limit pro emise nastavíte. Pokud jsou cílem nulové provozní emise, musíte začít uvažovat o elektropohonu. Pokud jsou ale cílem provozní emise okolo 94 mg jako je tomu u normy EURO 6, tak Vám stačí uvažovat o řešení v podobě hybridního pohonu.
Rozmachu tohoto pohonu jsme právě nyní svědky. Nejedná se ale o úplnou novinku. Ve skutečnosti se moderní hybridní pohon rozvíjí již přes 25 let. Na jeho počátku stála japonská Toyota, která v roce 1997 uvedla na trh inovativní model Prius. Tento model byl jako první moderní auto vybaveno hybridním pohonem, jehož základem byl benzínový motor spojený s elektromotorem. Prius byl přijat zákazníky velmi dobře. Celkem se jich dodnes prodalo přes 2 miliony kusů a model se stále vyrábí již v páté generaci.
Podstatou tohoto pohonu je to, že umožňuje samostatný provoz buď na spalovací nebo na elektrický motor. Zpravidla toto řešení je zkonstruováno tak, že umožňuje plynulý přechod mezi jednotlivými pohony tak, že to posádka nepostřehne.
To v praxi znamená, že můžete například po městě jezdit pouze na elektřinu a mimo město využívat spalovací motor. Základní verze hybridního pohonu jsou vybaveny bateriemi, které jsou dobíjeny při provozu spalovacího motoru. Vyšší verze s označením plug-in hybrid jsou potom vybaveny systémem dobíjení baterie ze zásuvky.
Výhodou hybridních pohonů je to, že mají opravdu nízkou spotřebu, která dosahuje ještě nižších hodnot než nejlepší turbodieselové motory. Kromě nízké spotřeby je však podstatné to, že tyto motory mají mnohem nižší emise. A to je dnes rozhodující. Naopak nevýhodou hybridního pohonu je to, že je dražší než spalovací motor. To ale už zákazníci sami dobře vnímají v cenících automobilek.
Hynek Fajmon