CARS č. 73 Černé mraky nad Volkswagenem II.
Evropská i česká média přinesla před několika dny zprávu o špatných hospodářských výsledcích největší německé firmy – automobilky Volkswagen. Od té doby přichází špatné zprávy téměř každý den. Potvrzením problémů je rychlá výměna na postu CFO firmy. Na tuto klíčovou pozici přichází nový jihoafrický manažer s příznačnou přezdívkou „řezník“. Co to, znamená, je v Německu všem jasné.
Podívejme se ale na současnou situaci Volkswagenu z historické perspektivy. Volkswagen je dnes počtem prodaných automobilů druhý největší výrobce na světě po japonské Toyotě. S odstupem na třetím místě je jihokorejský Hyundai. Problém Volkswagenu spočívá v její nákladové struktuře v německých závodech.
Koncern Volkswagen je velmi silně spojen s moderní historií Německa. Firma vznikla již před 2. světovou válkou z podnětu Adolfa Hitlera s cílem vyrábět „lidový vůz“. To také dostala do názvu. Po válce byla zachráněna díky britskému okupačnímu správci majoru Hirstovi. Ten ji jako funkční podnik předal v roce 1949 do rukou západoněmecké vlády. Díky grandióznímu úspěchu modelu Brouk se firma již koncem 50. let stala největší automobilkou v Evropě. V průběhu 50.-60. let byla firma postupně privatizována a rozhodující podíl v ní získal rodinný klan Porscheů a Piechů jejichž společným předkem je Ferdinand Porsche od nás z Vratislavic u Liberce.
Volkswagen však byl po celou dobu velmi úzce svázán se západoněmeckou a potom i německou politikou. To bylo dáno akciovým podílem spolkové země Dolní Sasko a také specifickým modelem spolupráce mezi managementem a odbory. Díky tomuto vztahu získaly zaměstnanci ve firmě velmi silnou pozici a prosadili si postupně velmi vysoké mzdy. Tak tomu bylo již v 70. letech. Rychlý rozvoj firmy a její globální expanze dokázaly tyto vysoké mzdové náklady pokrývat. Později v 80. a 90. letech firma expandovala nákupem Seatu a Škody a také expanzí Audi v prémiovém segmentu. Tyto akvizice se VW velmi povedly a firmě přinášely značné zisky.
Již od 80. let Volkswagen expandoval také do Číny a postupně zde posiloval svou tržní pozici. Po roce 2000 dostala expanze VW v Číně obrovskou dynamiku. To opět firmě značně finančně pomohlo. Firma tak mohla i v těchto dekádách udržovat v německých výrobních závodech dobře placená pracovní místa. Bylo to stvrzeno i kolektivními dohodami mezi odbory a vedením firmy. Podstatou dohody bylo to, že vedení nikdy nebude provádět restrukturalizaci firmy na úkor německých závodů a dělníků.
Špatné zprávy začaly přicházet v roce 2014, kdy v USA odstartovala aféra „dieselgate“. Během této aféry vyšlo najevo, že koncern VW prodal po celém světě cca 11 milionů aut, která neplnila zákonné limity pro emise. V USA, Kanadě a dalších státech byla firma rychle odsouzena k zaplacení obrovských pokut a náhrad v řádu miliard dolarů. To značně snížilo finanční rezervy firmy. Následovala epidemie COVID 19, která vedla k zastavení výroby a prudkému propadu prodejů aut v Evropě i ve světě. To dopadlo na VW opět velmi těžce. Ještě větší problém však přišel v podobě rychle se zpřísňující politice EU ve vztahu k emisím, což přineslo nutnost investovat obrovské peníze do nucené elektromobility. VW se tomuto legislativnímu trendu podřídila, ale zákazníci zatím nikoliv. Poptávka po elektromobilech je nízká a ceny elektromobilů VW jsou stále vysoké. To vytvořilo mimořádně složitou situaci, ve které se nyní VW nachází. Trh v Evropě, kde VW dominuje již 40 let je stále menší než před epidemií. Navíc se na něj tlačí silná čínská konkurence.
Je zřejmé, že tentokrát je pro VW opravdu vážná. Nachází se v podobné situaci jako General Motors v roce 2008. GM musela zachránit americká vláda a prodělala velkou restukturalizaci, která firmu značně zmenšila. Díky tomu ale GM nakonec přežil. Něco podobného čeká nejspíše i VW. Německá vláda již dala najevo, že koncern padnout nenechá. Bez uzavření aspoň dvou německých závodů a bez snížení počtu zaměstnanců v Německu to ale nepůjde. Vedení VW již formálně vypovědělo smlouvu s odbory, která tyto kroky zakazovala. Je tedy jasné, že v příštím roce se začne šetřit. Je to nutný a potřebný krok. Jinak firma nebude moci přežit.
Je velkou otázkou, co by měla udělat Evropská komise. Je zřejmé, že její přehnaná emisní regulace evropskému automobilovému průmyslu neprospívá. Rovněž tak vysoké ceny energií, které jsou způsobeny drahými emisními povolenkami, evropskému průmyslu nepomáhají. Doufejme, že si to lidé v Bruselu konečně uvědomí.
Hynek Fajmon